Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Portugalsko? Nádherné pláže, surfování a kouzelná příroda

Portugalsko? Nádherné pláže, surfování a kouzelná příroda
Uvažujete o výjezdu do zahraničí? Lákají vás státy na jihu Evropy? Pak je pro vás článek Nikoly Kotalové tou správnou volbou - Nikol strávila krásné měsíce v Portugalsku.

Mám ráda cestování, poznávání nových kultur, navazování nových kontaktů, přírodu, sport. Kamarádky jsem vždy nabádala, aby vyjely na Erasmus. Je to přece super! Kdy jindy dostaneš takovou šanci, strávit pár měsíců v zahraničí, škola ti na to přispěje peníze, budeš si užívat, nebudeš řešit každodenní starosti… a pak jsem se zamyslela. Proč vlastně nejedu já? Začala jsem o tom velmi přemýšlet a rozhodla se, že určitě chci vyjet! Moji kamarádi a spolužáci z vyšších ročníků mě lákali čím dál více. Bylo tady pár zdánlivých překážek. Nemám peníze, mám tady nějaké závazky vůči bytu, autu, rodině, škole, jazyková bariéra..

Jednoho dne jsem navštívila fakultní koordinátorku a zeptala se, jestli můžu jet studovat do zahraničí, když neumím moc anglicky.

„Jak jako neumíte anglicky?“

„Nevím, nikdy jsem to nezkoušela“.

„Když si na to troufáte, tak jeďte“.

A tak jsem jela!

Našli jsme univerzitu, se kterou máme navázané partnerské kontakty. Navíc v zemi, kde angličtina není její mateřský jazyk. Pak už jen stačilo vypsat pár papírů, kontaktovat učitele, udělat vstupní test z anglického jazyka, sbalit si, koupit si letenky, zaplatit pojištění a letět. Jednoduchý úkol.

A tak začal můj Erasmus v Portugalsku, nádherné zemi plné přátelských lidí, krásných pláží a surfařů. Na studijní pobyt jsme se spolužákem odjeli o 14 dní dříve, než začínala výuka, protože nám škola nabídla intenzivní kurz portugalštiny zdarma. Kurz byl opravdu intenzivní, můj mozek zpracovával dva cizí jazyky najednou, protože učitelka vysvětlovala portugalštinu samozřejmě v angličtině. Každý den jsme po škole celé odpoledne spali. Ve stínu bylo 38 °. Teprve jsme si zvykali. Kurz nám ale neskutečně moc pomohl. Uměli jsme se orientovat v obchodě, objednat si jídlo v menze, a navíc jsme tvořili to hlavní jádro erasmáckého kolektivu. Ostatní, kteří nedělali kurz, dojeli později. První týden jsme večer seděli a dávali si vychlazený drink po celém slunečném dni. Všichni si povídali, já poslouchala, snažila jsem se naposlouchat angličtinu, usmívala se, promítala jsem si v hlavě proč zrovna já a děkovala za tuto příležitost. Cítila jsem se jako ve zpomaleném záběru z filmu, kde život okolo vás běží, slyšíte matně spoustu zvuků, ale vy si vychutnáváte přítomný okamžik a cítíte se šťastní.

Pak začala škola. Předměty jsme si museli na začátku několikrát měnit. Nakonec jsme si zapsali předměty tak, že jsme výuku měli na dvou fakultách. Do školy jsme jezdili na vypůjčeném kole. Učitelé na nás byli velmi milí, všichni nám rádi pomáhali a cítili jsme se tam dobře. Výuka probíhala různě. Nejsou tam přednášky a cvičení, jako jsme zvyklí u nás. Většinou hodina probíhá formou debaty, nebo přednášky s interaktivním obsahem doplněnou o komunikaci s žáky a dotazování na jejich názor. Pro mě to ze začátku bylo těžké, pořád jsme používali překladač v mobilu, ale učitelé nám dávali čas a byli rádi, když jsme jim řekli něco nového. Některé předměty byly formou projektu, který jsme si na konci museli obhájit, někde jsme prezentovali a v matematice jsme v průběhu semestru psali 4 testy. Matematika probíhala v portugalštině, ale paní profesorka nám dala k dispozici anglická skripta, vše nám překládala a když nám zadání posledního testu zapomněla přeložit, vůbec jsme si toho nevšimli.

I v Portugalsku funguje ESN a systém buddy. Místí studenti se o nás starali, pomáhali nám najít si ubytování v začátcích, pořádali pro nás každý týden nějaké akce. Společné výlety, tématické večeře, přednášky o zemích, párty, pikniky v parku, sportovní turnaje. Byli jsme jako jedna velká rodina, protože jsme studovali v malém městě na hranici se slunným Španělskem. Všichni jsme se znali, potkávali jsme na ulicích pořád ty stejné místní lidi, byli jsme tam jako doma.

Anglicky jsem se rozmluvila asi po měsíci. Ze začátku jsme nereagovala na žádné otázky. Ostatní si mysleli, že se s nimi nechci bavit. Měli se mnou ale trpělivost a pomalu mě učili. Radili. Opravovali. Nesmáli se mi. Díky nim jsem měla největší progres ze všech, co se angličtiny týče. Jsem jim moc vděčná.

Pět měsíců uteklo jako voda a já si nedovedla představit, že tohle končí. Že končí jeden z nejlepších zážitků mého života. Samozřejmě jsem po příjezdu domů trpěla tzv. post erasmus syndrom, který musí jistojistě zažít každý, kdo se vrátí z erasmu. Trochu mi pomohlo, že jsem se tam po měsíci na týden vrátila. Alespoň na chvíli zažít ten pocit svobody, nespoutanosti, pocit štěstí. Rozhodla jsem se více cestovat, navštívila jsem už spoustu zahraničních kamarádů po celém světě v jejich rodné zemi, s mnohými z nich jsme stále v kontaktu. A přihlásila jsem se na praktickou stáž do Asie.

 

 

Vloženo: 13. 1. 2020
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
další novinky