Hranice mezi naší bezpečností a svobodou je velmi tenká

Docent Radomír Ščurek z Katedry bezpečnostních služeb Fakulty bezpečnostního inženýrství přednášel v zimním semestru o biometrii tváře a oka v bezpečnostních systémech na Univerzitě Jana Dlugosza v Czestochowe v Polsku.

V roce 2012 byl na vědecké konferenci osloven zástupci Fakulty matematicky – přírodovědecké Univerzity Jana Dlugosza v Czestochowe v Polsku s nabídkou přednášet o  bezpečnosti jejich studentům, od té doby s touto universitou spolupracuje jak vědecky, tak didakticky. „Ke zvýšení kvality výuky tam funguje pravidlo, že v každém semestru by měl studentům přednášet tzv. zahraniční hostující profesor,“ říká na úvod docent Ščurek. Ve světě, včetně našeho životního prostoru je dlouhodobě aktuální problematika bezpečnosti proti terorismu, extremismu a dalším sociálně patologickým jevům a tak třeba nejen v Polsku vznikají obory, které se zabývají vnitřní bezpečností státu a národní bezpečností, pro studenty je přínosné zjistit, jak se to děje třeba u jejich sousedů v zahraničí a srovnávat a hledat nové inspirace. „Na polské univerzitě jsem přednášel polsky.“ Bezpečnost je zde sice zaměřená společenskovědním směrem z pohledu fyzické bezpečnosti, trestního práva či kriminalistiky, ale i zde je zařazeno mnoho technických a technologických prvků, které postupně nahrazují „často chybující a slabě placenou“ fyzickou ostrahu. Docent Ščurek má bezpečnostně právní, sociologické a technické vzdělání, a tak se právě tato kombinace v současnosti dobře hodí nejen na problematiku posuzováním bezpečnostních rizik pomocí kvalitativních, semikvantitativních a kvantitativních metod, což zahrnuje jak matematické výpočty, tak i zpětnou verifikaci výsledků zbývajícími metodami. „Do každé přednášky vkládám příklady z praxe, takže studenty přednášky baví, a mívám pak dotazy a interakce jak to nakonec dopadlo…“ usmívá se. Má dlouholetou praxi u státních bezpečnostních služeb a na silových ministerstvech. „Je ale pravda, že se studenti tady i v Polsku snaží jít cestou nejmenšího odporu, spekulují jak co nejjednodušeji splnit povinnosti a tak získat potřebné kredity,“ zamýšlí se docent Ščurek. Mladí lidé se dnes podle něj rádi chlubí na sociálních sítích tím, co zrovna dělají, kde jsou či s kým zrovna chodí, což využívají nejen marketingové a personální firmy; snadno tyto informace mohou využít i zloději, podvodníci, v horším případě „ jiné institucionální služby“. „Sdílí svoji geografickou polohu, fotí si selfies – i z obyčejné fotky mobilem poznáte, kde se člověk nachází, jakou má rodinu, přátele a materiální zázemí,“ dodává. Za další, ne zcela bezpečnou věc z jiné, ale technické oblasti, pak považuje dveře a klasický cylindrický zámek. „Když vám ukážu grif, kterým zámek otevřít, bude vám to napoprvé trvat patnáct minut, za měsíc cvičení, i dříve už ho ale otevřete za minutu.“

Naší budoucností v bezpečnosti jsou robotické strážní systémy ve spojení s biometrickými prvky. „Biometrické metody jsou dobrá věc, dají se ale velmi dobře zneužít.“ Do budoucna tak nebude třeba mít ID průkazy, protože si nás bezpečnostní služby prověří třeba na základě snímání duhovky oka, tvaru obličeje, lokomoce, nebo tvaru dlaně, krevního řečiště v dlani či zápěstí. „Tím je člověk individuálně velice rychle identifikovatelný a tak lze zadokumentovat naší osobnost a historii chování v občanském i profesním světě, naše delikty od dětství, účast u voleb, chování v silničním provozu a podobně, čím lze vytvořit hodnotící systém občana a třeba pak stanovit i míru jeho nároku na různé státní dávky a třeba jeho vhodnost k zaměstnání ve státní službě.“ říká docent Ščurek. Do budoucna budeme platit v obchodech snímáním obličeje a kreditní či debetní karty vůbec nebudeme potřebovat. „Biometrie slouží k tomu, aby byla zdokonalena autentizace, identifikace a verifikace osob, a to právě z hlediska obchodního styku, marketingových návyků, nebo vnitřní i vnější bezpečnosti státu.“ Lidem, kteří se v minulosti dopustili protiprávního jednání, může být zamezen přístup do objektů, na různé společenské akce, to vše ve spolupráci s IT technologiemi. Vše je otázka právní úpravy, technické možnosti již zde jsou.

Představte si třeba takový PC kiosek, který máme tady běžně na univerzitě: Ten může v budoucnu obsahovat IR kameru obličeje, analyzátor pachů, snímač intenzity mrkání, množství hemoglobinu v podkožní vrstvě a tak lze vyprofilovat momentální rozpoložení člověka, třeba jako potencionální osobu ze zlým úmyslem, snadno se pozná, že je člověk, rozrušený, nebo má strach. Tyto snímače již dnes fungují třeba na letištích. Bezpečnost státu i občana a dále také jeho svoboda je regulována naší demokratickou ústavou, která zajišťuje práva a svobody svých občanů. Docent Ščurek přiznává, že hranice mezi osobní svobodou a bezpečností je mnohdy nepatrná a diskutabilní. „Ta hranice je příliš tenká. Jsou státy, kde vás monitorují natolik, že vědí o vašem občanském chování vše a pak vás na základě toho nemusejí přijmout do práce, či nedostanete hypotéku.“ Vždycky záleží jen na vládních strukturách. Omezit práva svých občanů stát může, třeba když nastane politický převrat, což lze historicky dohledat. U nás ale tato situace naštěstí nehrozí.

A co vy, dovedete si představit, že byste platili místo kartou vlastním obličejem? Jak se díváte na bezpečnost jako takovou? Co už je moc a co je naopak v pořádku? 

 

Vloženo: 12. 6. 2019
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
další novinky